Lexion

Lexikon je dílem Jaromíra Demka a kol., a měl by být základním povinným čtivem každého kopcodobyvatele. Lexikon přináší ucelený přehled geomorfologického členění ČR a obsahuje řadu informací o geomorfologických jednotkách i jednotlivých kopcích. První vydání Lexikonu, pod názvem Zeměpisný lexikon ČSR - Hory a nížiny, je z roku 1987 a kromě abecedně řazených hesel obsahuje i černobílé fotografie a schematické mapky geomorfologických jednotek všech úrovní. Členění z tohoto vydání Lexikonu jsem dlouho používal jako výchozí pro dobývání nejvyšších vrcholů. Druhé vydání Lexikonu, pod názvem Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny, je z roku 2006. Obsahuje řadu barevných fotografií a zdařilé mapky geomorfologických jednotek. Autoři sice uvádějí, že od prvního vydání došlo většinou jen ke kosmetických úpravám, avšak v řadě případů, hlavně na úrovni okrsků, jde o vcelku zásadní změny. Jako příklad je možné uvést třeba České středohoří, kde kromě přejmenování některých okrsků (což by se za kosmetickou úpravu považovat dalo), došlo ke slučování okrsků, změně hranic ap., což samozřejmě může mít (a má) vliv i na nejvyšší vrcholy jednotek. Horší ale je, že ve 2.vydání se v důsledku změny hranic geomorfologických jednotek změnily nejvyšší vrcholy několika celků (tedy jednotek, které jsou ve významu "pohoří"), přitom nejvyšší vrcholy podle 1.vydání se většinou již zažily jako nejvyšší a jsou tak obecně uváděny i na webu. Jejich přehled je v následující tabulce :

Celek	Dříve	Nyní
Boskovická brázda	Nad Amerikou (553)	Kamenná svatba (590)
Hořovická pahorkatina	Na skále (508)	Bacín (499)
Moravská brána	Lučická stráž (339)	Stráže (341)
Rožnovská brázda	Poskla (576)	Šorštýn (781)
Železné hory	Pešava (697)	U Oběšeného (737)

Změnu v případě Železných hor ale považuji za dost problematickou a do evidence jsem jí nepřijal. Vymezení Železných hory je kapitola sama o sobě a je mu věnována samostatná stránka v sekci sporných vrcholů.

Musím přiznat, že 2.vydání Lexikonu mě poněkud rozladilo - z evidence nejvyšších vrcholů totiž zmizela řada vrcholů, které jsem mnohdy pracně dobýval, i když na druhou stranu se zase našli jednotky, ve kterých mám po změně členění nejvyšší vrchol zničehonic dobytý, třeba Bacín v Hořovické pahorkatině. Kromě toho, z přesnějších mapek členění, je možné vyčíst někdy dost nelogické členění celků na nižší jednotky. Třeba jsem nechtěl věřit, že Tanvaldská pahorkatina je nejnižší část jižního svahu Jizerských hor, která se táhne od Tanvaldu až k Fojtce, přes všechna boční údolí a hřebeny. Jak se liší od výše položeného pásu je mi dost záhadou. Nakonec jsem ale, i když se skřípěním zubů, členění upravil podle 2.vydání Lexikonu. Jen doufám, že autoři již nemají připravené třetí vydání.
Kromě obou Lexikonů vyšla ještě v roce 2012 publikace Z nížin do hor od stejných autorů, která vychází ze druhého vydání Lexikonu a přehlednou formou s řadou fotografíí a mapek přináší přehled geomorfologického členění ČR do úrovně podcelků.