Co to je geomorfologické členění?

Každý, kdo trochu cestuje po ČR si jistě všimne, že krajina je již od pohledu značně proměnlivá, že Krkonoše se na první pohled liší od Českého středohoří, to že je odlišné třeba od Šumavy a ta zase od Beskyd a třeba od Polabí. Území ČR tak můžeme vcelku logicky rozdělit na menší území (geomorfologické jednotky), které mají něco společného. A nemusí jít jen o vnější vzhled, ale např. třeba i o historický vývoj, o geologické charakteristiky ap. Takovýmto členěním se zabývá věda zvaná geomorfologie. Ta naše území hierarchicky člení na menší jednotky, ty se dále dělí na ještě menší jednotky, ty na ještě menší, .... Geomorfologické členění ČR je možné připrovnat např. k administrativnímu členění ČR v podobě krajů, okresů a obcí. Geomorfologického členění ČR je popsáno v Lexikonu a na těchto stránkách je prezentováno formou proklikávacího seznamu v Kopcodobývání.

Nejvyšší jednotkou je celé území ČR. V tomto případě jde sice o jednotku čistě administrativní, ale má své opodstatnění, i jen z důvodu, že stejné pohoří se jmenuje jinak v ČR a jinak třeba v Německu. Toto tedy pro nás bude jednotka 1.úrovně. Je jenom jedna a nejvyššíkopec je také jen jeden.
Nižší jednotky, které jsou již ryze geomorfologické, spolu s jejich počtem a úrovní, uvádí následující tabulka :

Název jednotky	Úroveň	Počet
Provincie	2	4
Soustava	3	10
Podsoustava	4	28
Celek	5	94
Podcelek	6	252
Okrsek	7	936
Kopec	8	???

Některé okrsky se sice dále ještě dělí na podokrsky, ale toto podrobnější dělení se stále ještě vyvíjí, není ustálené a není provedeno pro všechny okrsky, proto je Kopcodobývání ukončeno na úrovni okrsků. Do okrsků jsou pak v seznamu jednotek přiřazeny jednotlivé kopce, které tak tvoří jakousi 8. úroveň. V (skoro) každém okrsku je v Kopcodobývání uveden přinejmenším nejvyšší kopec, postupně jsou ale doplňovány i další zajímavé či dobyté, kopce. Pouze v několika rovinatých okrscích žádný kopec neexistuje a proto nejsou ani uvedeny.

Pohoří, tak jak je většina lidí chápe (Šumava, Krkonoše, ...), jsou v geomorfologickém členění převážně dobře vymezena na 5.úrovni, tedy na úrovni celků. V některých případech jsou však lépe vymezena až na 6. úrovni podcelků (Žďárské vrch, Vsetínské vrchy, ...) nebo dokonce až na 7.úrovni okrsků (dobře známé Javoří, Jestřebí či Vraní hory v jinak značně nesourodé Broumovské vrchovině). Pro jiná pohoří se však naopak na 6. či 7. úrovni dostáváme k jednotkám, jejichž vymezení je poměrně problematické a i použité názvosloví je v mnohých případech zcela novodobé a účelově zavedené. Např. pro Jizerské hory se na 6. úrovni dostaneme ke Smrčské či Jizerské hornatině, na 7.úrovni pak k Tanvaldské či Soušské hornatině - jak vidět, názvům všeobecně neznámým a nepoužívaným. V terénu pak tyto jednotky prakticky splývajícím s okolními jednotkami. Zvláště problematické je pak členění rovinatých oblastí, kde lze o nějakých (na pohled) kompaktních útvarech stěží mluvit a i použité pojmenování útvarů je většinou novodobé a lidé o něm nemají žádné povědomí.
Tyto problémy ale přenechme tvůrcům geomorfologického členění. My se můžeme spokojit s faktem, že máme až 936 nejvyšších vrcholů, které je třeba dobýt.