O kopcodobývání :
Lidé od nepaměti zdolávají různé hory, kopce, pahorky, návrší, ..., třeba aby
byli blíže bohům, aby se mohli lépe bránit proti nepřátelům, aby se rozhlédli po
okolí, nebo aby si jen dokázali, že jsou na ten kopec schopní vylézt. A mezi
všemi kopci nejvíce lákají ty, které jsou nejvyšší. Na ty úplně nejvyšší, jako
je Mt.Everest, Mt.Blank se stojí i fronty. A frontu si koneckonců vystojíte i na
lanovku na Sněžku. Druhé (a další) nejvyšší kopce už většinou tak lákavé nejsou.
Skoro každý třeba ví, že nejvyšší kopec Šumavy je Plechý, mnoho lidí na něm i
bylo, ale málokdo už ví, který kopec je na Šumavě 2.nejvyšší a ještě méně lidí
na něm bylo a ještě méně těch, kteří na něj byli jen proto, že je 2.nejvyšší. A
proto je i Kopcodobývání hlavně o dobývání nejvyšších vrcholů v ČR (jako
vedlejší produkt je ale využito i jako evidence jakýchkoli dobytých vrcholů).
Kolik takových nejvyšších vrcholů v ČR máme? Ten úplně nejvyšší je samozřejmě
jen jeden - a jak každý ví, je to Sněžka. ČR lze ale rozdělit na menší a menší
území, které mají něco společného a která mají své nejvyšší vcholy. Takovýmto členěním se zabývá
geomorfologie,
která území ČR člení do jednotek v 7 úrovních. Na nejnižší úrovni je přes 900 různých jednotek.
Nejzajímavější jsou jednotky na úrovni celek, které přibližně odpovídají pohořím v obvyklém
významu, a těch je 94. Nejvyšších kopců k dobývání
je tedy u nás opravdu dost a je jen na zvážení každého kopcodobyvatele,
jestli se zaměří třeba jen na nejvyšší vrcholy pohoří a nebo jestli
bude plánovitě dobývat i nejvyší vrcholy nižších jednotek.
Tyto stránky pak umožní (po přihlášení) procházet geomorfologické členění ČR, zapisovat si dobyté vrcholy, uvidíte, kdo již kopec dobyl,
jak se mu líbil, porovnávat počty dobytých kopců s jinými kopcodobyvateli, ..., podrobně je vše popsáno v
Jak na to?.
Nejvyšší kopce :
Když již máme ČR rozdělenou do systému jednotek, mohlo by se zdát, že určení
nejvyššího kopce nebude žádný problém. V řadě případů, zvláště v rovinatých
jednotkách, to ale vůbec jednoduché není.
Pokud je nejvyšší kopec uveden v
Lexikonu
pak většinou není problém a tento kopec je uveden i v Kopcodobývání. Bohužel ale ni
Lexikon není vševědoucí
(i když ve 2. vydání toho již ví mnohem více než ve vydání 1.) a tak u některých
jednotek nejvyšší vrchol uveden není a u některých
je uveden chybně. Situace je tím horší, čím jdeme k nižším jednotkám.
Další komplikací při určení nejvyššího bodu je, že nejvyšší bod není na kopci,
ale někde ve svahu přilehlé jednotky, která je vyšší. Protože by se ale takovýto bod špatně určoval
a v terénu hledal a protože nás zajímají hlavně kopce, pak jako nejvyšší bod je vždy
uveden nějaký kopec (pokud je znám).
Kopec se vyznačuje tím, že kolem jeho vrcholu je aspoň jedna uzavřená vrstevnice (při ekvidistanci 5m).
Dalším sporným momentem je vymezení hranic geomorfologických jednotek, které se v některých případech
liší podle různých autorů (
Železné hory) a různě vyčleněné jednotky
mohou mít samozřejmě různé nejvyšší vrcholy. Nicméně aby podobné problémy
nevznikaly, tak se Kopcodobývání zásadně řídí členěním z
Lexikonu
(s jedinou výjimkou, kterou jsou právě Železné hory). Další spornou otázkou je,
zda nejvyšší kopec
musí být uvnitř geomorfologické jednotky (případně na území ČR), nebo jestli stačí,
že v jednotce (na území ČR) je jeho větší část, ale přímo vrchol je nějaký ten metr mimo. Kolim metrů pak tolerovat?
Protože je těžké stanovit nějaká kritéria, tak se k takovýmto případům přistupuje individuálně (
Krkonoše,
Javorníky).
Nutnou podmínkou ale je, aby hranice procházela úbočím hory, pokud by vedla úpatím, pak kopec uvažovat nelze.
Dále je bohužel docela častý případ, kdy nejvyšší kopec je zasažen lomem a dochází k jeho postupnému odtěžování a snižování,
až není nejvyšší, ale ze setrvačnosti je tak stále uváděn (
Sokolovská pánev,
Jestřebská kotlina) a nebo je chybně uváděna jeho výška (
Podorlická pahorkatina).
Jak vidět, sporných případů je docela značné množství. V Kopcodobývání proto
byla (podle jiných zdrojů převážně z internetu) provedena oprava a doplnění
všech nejvyšších kopců do úrovně celků (tedy do 5.úrovně včetně) a o těchto kopcích by tak nemělo být pochyb.
Sporné případy nejvyšších vrcholů jsou pak shrnuty v odstavci o sporných
vrcholech i s vysvětlením, proč je uveden ten který kopec.
Opravy a doplnění byly provedeny i pro řadu nižších jednotek, pro které se podařilo najít nějaké
další podklady.
V jednotlivých případech pak byla oprava provedena podle situace v samotném
terénu. Nicméně i tak se u nižších jednotek může vyskytnout některá bez
nejvyššího kopce, nebo s chybným nejvyšším kopcem - připomínky přivítám a
zapracuji.
Tisícovky :
Mezi našimi pohořími (geomorfologickými celky) jsou zvláště zajímavé ty, jejichž
nejvyšší kopec měří přes 1000 metrů. Celkem je jich 16. A jako 14 8-tisícovek
tvoří "Korunu Himaláje", pak těchto 16 pohoří tvoří jakousi "Korunu ČR". 1000-ci
metrovým vrcholům v ČR se ale věnují jiné stránky (www.tisicovky.cz) a při
kopcodobývání není pomyslná hranice 1000 metrů vůbec podstatná. Kopec, který
měří třeba i jen pár stovek metrů, ale je ve své oblasti dominantní, je většinou
mnohem více zajímavější než nějaká nevýrazná tisícovka obklopená mnohem vyššími
kopci. Při dobývání nejvyšších kopců se pak navíc podíváte po celé ČR a nejen do
pár pohoří, ve kterých se nějaké tisícovky nacházejí.
Pravidla kopcodobývání :
Žádná pravidla stanovena nejsou. Úkolem je dobýt co nejvíce kopců. Kopec lze dobýt jakkoli
(třeba i na něj dojet autem nebo lanovkou), odkudkoli a kdykoli (můžou se
zapisovat i kopce dobyté kdykoli v minulosti). Je jen otázkou cti každého
kopcodobyvatele, aby si zapsat opravdu jen kopec, jehož nejvyšší bod dobyl a nebo je přesvědčený o tom, že ho dobyl.
Ne každý vrchol je ale možné dobýt. Může to být třeba zakázané, nebo nerozumné,
nebo nebezpečné, nebo není jasné, kde nejvyšší vrchol je, ... V takovém případě
je možné vrchol uznat za dobytý, pokud kopcodobyvatel pro jeho dobytí udělal
maximálně rozumné možné. Nerozumné a nemožné dělat nemusí. Na úvaze každého
kopcodobyvatele už ponechám, co je rozumné a možné. Uvedu jen pár příkladů, kdy
jsem si kopec jako dobytý uznal :
- Vrchol je někde v poli ve vzrostlém obilí, bez cesty (Dílce)
- Vrchol je oplocen, za plotem zuřiví psi, nikde nikdo, koho by bylo možné poprosit o vpuštění (Dyleň)
- Vrchol je placatý, prošel jsem ho křížem krážem, nejvyšší bod není nijak označen (Rovina)
- Vrchol je na skále, která je dobytelná jen s horolezeckým vybavením, které ale sebou nemám